Bachův odkaz je pro všechny muzikanty, kteří to myslí vážně, jakousi Biblí a pro houslisty to platí obzvláště, protože kromě té nadzemské hudební geniality nás Mistr postavil před zdánlivě neřešitelné technické obtíže,“ hovorí pre náš portál huslista Ivan Ženatý, ktorý publiku predvedie na festi...

„Bachův odkaz je pro všechny muzikanty, kteří to myslí vážně, jakousi Biblí a pro houslisty to platí obzvláště, protože kromě té nadzemské hudební geniality nás Mistr postavil před zdánlivě neřešitelné technické obtíže,“ hovorí pre náš portál huslista Ivan Ženatý, ktorý publiku predvedie na festivale Pro musica nostra zásadné diela Johanna Sebastiana Bacha.

Na Slovensku sa už niekoľko rokov koná festival Pro musica nostra, ktorý prináša hudbu do regiónov. Koncerty znejú v pamiatkach – ako v chrámoch, katedrálach, kostoloch, ale i zámkoch a kaštieľoch. Ako hodnotíte myšlienku organizovania takýchto podujatí?

Myšlenka je samozřejmě skvělá, neboť připomíná dávnou kulturu evropské, tedy i Vaší aristokracie a dává ji do souvislosti se současností, se světem, ve kterém se bohužel vyskytují výrazné znaky dekadence.

Mě ale ještě více oslovuje skutečnost, že se strůjcům tohoto pozoruhodného festivalu podařilo přejít od původního záměru k jeho realizaci s takovou dávkou invenční profesionality, až to bere dech. Od finančního zabezpečení, přitažlivé dramaturgie, zabezpečení koncertních příležitostí v místech, která jsou prostě úchvatná, až k takovým “detailům” jako texty k programům, jež přečíst přináší potěšení a ponaučení zároveň.

Všechny své studenty učím, aby se snažili hrát takovým způsobem, aby se jejich posluchači domnívali, že je to snadné. A přesně to se povedlo organizátorům Vašeho festivalu. Upřímně řečeno, ani si nechci představovat, kolik práce za tím vězí.

V rámci jesennej edície Nitriensi a Gemeriensi budete vystupovať v Nitre v priestoroch románskeho katedrálneho kostola sv. Emeráma (26. septembra 2025) a na ďalší deň v Rožňave v Katedrále Nenabovzatia Panny Márie. Sú to nádherné priestory, v ktorých budete interpretovať dielo jedného z najväčších géniov európskej hudby – Johanna Sebastiana Bacha. Čo pre Vás predstavuje Bach z hudobného, technického, výrazového a duchovného hľadiska?

Bachův odkaz je pro všechny muzikanty, kteří to myslí vážně, jakousi biblí a pro houslisty to platí obzvláště, protože kromě té nadzemské hudební geniality nás Mistr postavil před zdánlivě neřešitelné technické obtíže.

Dochází zde ke zdánlivě protichůdným efektům, kdy se při poslechu barokních tanců, tedy hudby výsostně světské, dostáváte do jakési magické nadčasovosti. A to všechno se ještě mnohonásobně povýší, spojíte-li bez větší přestávky Sonátu C dur pre husle sólo, BWV a Partitu d mol pre husle sólo, BWV 1004 1005 mého programu do jednoho celku. Nejvíce se vždycky těším na okamžik, kdy po téměř hodinovém hudebním toku zakončím závěrečnou Ciacconu, a notnou chvíli vnímám kolem sebe hrobové ticho, protože všichni v sále potřebují procitnout z čehosi, co připomíná zázrak.

Bachových šesť Sonát a Partít pre sólové husle, BWV 1001 – 1006 patria k vrcholom husľovej literatúry a k základným pilierom európskej hudobnej kultúry. Už v letnej edícii festival ste predstavili program zložený z troch opusov Bacha. V čom spočívala pestrosť, kontrastnosť, no zároveň logický oblúk dramaturgie?

Přes prosvětlené tance v E dur, které upomínají na francouzské vzory, ale zároveň obsahují echo efekty tak příznačné pro Vivaldiho, se posluchači najednou ocitli v dórském módu a zažili poprvé bohatě zdobené Adagio, detailně vypracované přímo autorem, který v tomto případě nedává improvizační svobodu interpretovi, jak to činili všichni před ním, ale naopak žádá exaktní citaci všeho, co tak detailně vycizeloval. Bylo pro mne docela zásadní otázkou, jakou míru svobodomyslnosti si zde lze dovolit.

A pak přišel první vrchol programu - fuga pro sólové housle. Nikdo před Bachem a nikdo po něm nevytvořil v této formě něco tak dokonale samozřejmého. Je možné o tom do nekonečna mluvit, ale není myslitelné, že bychom přestali žasnout.

A tady by už pomalu mělo začínat působit to zvláštní, nepopsatelné mystérium vyvolané prostě tím, že už půl hodiny bez oddechu posloucháte tóny pouhých čtyř houslových strun. Přišel konec sonáty a po kratičkém nádechu ste se uzemnili v dlouhotrvajícím d moll a přes následující další čtyři tance ste dospějeli k dlouze gradující a jakoby nikdy nekončící Ciacconě, jejíž desítky variací jsou přesně rozvrženy do obrovité třídílné formy. Myslím, že sólový bachovský recitál lze koncipovat mnoha způsoby, ale nelze jej nezakončit právě Ciacconou.

Partita E dur pre husle sólo, BWV 1006, ktorú ste hrali, má slávnostný, virtuózny úvod, charakter brilantného Prelúdia má neustály tok šestnástin. Počula som už mnoho ľudí, že pri tomto úvode zrazu zabudnú na okolitý svet a začnú existovať len Bach a interpret - huslista. Čo podľa Vás tento ponor do hudby spôsobuje?

V Preludiu samozřejmě každý vidí i slyší tok šetnáctin, ale mým hlavním úkolem bylo ukázat tu skrytou polyfonii, v které se neustále potkávají tři hlasy, jejichž důležitost je proměnlivá. A ačkoli se posluchač může bez jakýchkoli omezení dostávat do jiných galaxií, interpret se nesmí ani na zlomek vteřiny přestat koncentrovat, protože má před sebou čtyři minuty a 1640 not.

Aké sú charakterovo barokové tance partity?

Je to čirá radost, jakési svěží aperitivy, v nichž hraje nejdůležitější roli artikulace a vedení hlasů. Pro mě osobně je nejvíce fascinující skutečnost, že tuto hudbu hraju dnes úplně jinak, než mě ji učili na konzervatoři. A Bach zde ožívá a proměňuje se z té mnohastaleté modly v člověka se svými radostmi a úsměvy.

Sonáta g mol pre husle sólo, BWV 1001 je prvou z trojice sonát a môžeme v nej počuť typickú bachovskú fúgu v druhej časti, ale i spevnosť a lyriku v tretej časti Siciliana. Je to impozantné dielo. V čom, podľa Vás, spočíva jeho duchovný charakter?

Dovolte mi malý nesouhlas - není to g moll, ačkoli tak bývá označována. Svědčí to o tom, že v hudební estetice první poloviny 18.století stále zněly staré církevní módy, pro které už dnes poněkud ztrácíme cit. Já vnímám první sonátu jako celek, který sice nepatří do kostela, ale od prvního taktu obsahuje tak silné spirituální fluidum, že nás do nebes přímo zavádí.

Introspektívny charakter Partity d mol pre husle sólo, BWV 1004 bude znieť aj na záver jesennej edície festivalových koncertov. Prečo je považovaná, podľa Vášho názoru, za najdramatickejšiu zo všetkých šiestich diel?

Všichni zde žasnou, všichni o tom mluví, ale nikdo stejně nedokáže v plné míře vypovědět celou skutečnost. Ocitáme se stavebně v dimenzích, na které by byl hrdý i velký Beethoven. Nástrojově nás autor vede k samému vrcholu technických možností, ale ani na okamžik neopouští zvukovou přirozenost houslí. A to všechno činí s jakýmsi nevinným a zároveň dechberoucím vtípkem, kdy si svůj půlhodinový kolos označkuje v úvodu i v závěru tímtéž dvojitým D.

V anotácii k Vašim koncertom sa o Ciaccone píše ako o „hudbe z nebies“. Určite má takéto pomenovanie svoje opodstatnenie – v čom je jej sila a zároveň pokoj?

V pění ód na Bachovu Ciacconu bych nebyl ani prvním, ani originálním. Myslím, že zázrakům se sluší klanět, ne je popisovat. Když za mnou přijde nový student s prosbou, abych ho přijal mezi své žáky, většinou mu říkám: „Celý život se budeš snažit přiblížit se k dokonalosti, ale přitom dobře víš, že v lidském životě nic takového neexistuje.“ Nedokážu říci, zda byl Johann Sebastian dokonalý, ale jistě se dotýkal zázraků…

Ako interpret, myslíte si, že v súčasnosti je práve sakrálna hudba pre ľudí aj istou formou útechy (alebo ak to chcem nazvať modernejšie, meditáciou) a publikum ju vyhľadáva, pretože prináša kontempláciu a pokoj?

Ano, to všechno je tam obsaženo. A pro mě jako interpreta ještě jeden rozměr, jedna diference - mezi skvělým hráčem a tím, koho nazýváme umělcem.

A na záver otázka: chodíte na Slovensko koncertovať rád? Videli sme Vás v rôznych, väčších mestách, v Bratislave či v Košiciach, o pár dní Vás publikum bude počuť v regiónoch. Je Vám Slovensko blízke?

Moje generace dospívala s představou, že jsme jeden národ. Není nás snad víc, kteří tomu doposud věří?

Zhovárala sa Zuzana Vachová

Program kocnertov:

Johann Sebastian Bach (1685-1750)

Sonáta C dur pre husle sólo, BWV 1005
Adagio
Fuga
Largo
Allegro assai

​

Partita d mol pre husle sólo, BWV 1004
Allemanda
Corrente
Sarabanda
Giga
Ciaccona